Posudek k autorskému scénáři Melánie Krajancové „Nepravidelný priestor“
Ve hře „Nepravidelný priestor“ je zachyceno aktuální téma křivých vztahů mezi lidma a téma marné snahy každého jednotlivce najít přítele sám v sobě.
Minulost
v podobě problematického dětství s rodičem alkoholikem, komplikovaný vztah a první
nezvládnuté společné soužití, kde každý z partnerů hledá meze mezi právem na samotu
a potřebou lidské blízkosti, taktéž i sebedeštrukční sklony hlavní hrdinky zde vyznívají
spíš jak hluboká osobní autorčina výpověď, než jako umělý konstrukt začínající dramatičky.
Zvláště oceňuji, že kromě ostrých, drsných a melancholických pasáží je možné ve hře najít i nadhled, sebeironii a vtip.
Navzdory tomu, že hra je autorčiným debutem, cítit v ní zkušenost autorky ze studia dramaturgie, velký cit pro rytmus a kompozici. Svižné dialogy jsou narušovány lyrickými monology. S časem a prostorem Melánie nepracuje lineárne, ale jakoby tkala síť, nenápadně ji zužovala kolem čitatele, jež si ani nevšimne a v závěru čtení je do ní lapen.
Zajímavý námět, jeho osobité Melániino vyjádření v již osvědčené spolupráci s výborným týmem Divadla oProti naznačuje, že se inscenace setká s příznivým ohlasem a zájmem mnoha diváků.